Jak nevyhořet?

Provedu vás 4 tématy, které mi pomáhají znovu nevyhořet. Ano, mám to za sebou. Nemyslím to, že jste "jen" hodně unaveni, ale že už "to" dál prostě dělat nemůžete, nejde to, tělo vás nepustí.

1
Nesedět u práce
A jak asi?! Je to jednoduché. Stoly s nastavitelnou výškou jsou mezi námi už nejméně dekádu. Tak dlouho už u takového stolu pracuji. Stojím a nebo sedím na barovce. V klasickém kancelářském křesle nebo na židli nesedávám už dávno. Je to úlevné, svaly si zvykly. Záda nebolí. U počítače pracuji přes dvacet let.
2
Cvičení –  záda, oči
Zdědil jsem ztuhlé a málo ohebné tělo. Táta má od 50 let bechtěreva, sotva se otočí, už dávno neudělá dřep. Asi bych dopadl podobně. Především díky cvikům Borise Tichanovského na "údržbu" a omlazení kloubů věřím, že tak nedopadnu. Je mi 51 a záda mě nebolí, přestože půlku svého života pracuji s počítačem. Našel jsem si cviky, které mě vyhovují a pomáhají. Taky jezdím na koloběžce. Předávám to dál – můžu vám pomoci najít svůj cvičební set, které vám bude vyhovovat. Oči...
3
Palivo duše
Je to náš manuál pro takzvané "zazdrojování". Potřebujeme znát složení svého paliva. Jen my to můžeme vědět. Ta směs je unikátní a čím lépe ji známe, tím je vyšší oktanové číslo a my se cítíme lépe. Můžete celý život jezdit k pumpě, kde je benzín šizený, nekvalitní (chronický pocit únavy, deprese...) A nebo ještě hůře – přijedete ke stojanu a do svého benzíňáku natankujete naftu – to může být konečná (vážná nemoc, smrt...).
4
Syndrom hodného kluka
A taky Syndrom hodné holky – způsobuje to, že děláme věci autopilotně – většinou abychom byli přijatí druhými. Celý život jsme učeni dělat 98 % (a někdy i 120 %) pro všechno a všechny ostatní. Jen ne pro sebe. Mozaika našeho života je pak složená z věcí, které nám nedávají smysl, nesytí nás. Pak nemůžeme mít radost z "každodennosti", protože je pro nás útrpná a vyčerpávající. Nežijeme svůj život.
1. a 2. bod zvládne každý. Úprava pracovního prostředí a cvičení. Zde potřebujete jen vůli a trochu disciplíny.

3. a 4. bod vyžaduje odhodlání a odvahu být k sobě pravdivý – je to většinou běh na dlouhou trať. 

Čerpám z vlastních zkušeností, inspiruji se u moudřejších pracuji na sobě a taky se učím nedělat nic, spíš se odnaučovat zlozvykům a zbavovat se nánosů. Netlačit řeku a vnímat to, kým opravdu jsem. Jsou to mé úhly pohledu, netvrdím, že budou fungovat pro každého.
Back to Top